Moravský dvoumotorák

Protože se blíží závěr sezony rozhodl jsem se, že postavím kombata na dva motory. Letadlo se dvěma motory má své kouzlo. Ten krásný zvuk když se oba motory roztočí … Ale tím výhody končí.  Je docela problém najít vhodnou předlohu. Ideální je asi PADův Dornier Do-335.

Takže hledám. Dlouho jsem uvažoval o německém Fokkeru D XXIII případně japonském KI-94. Přeci jen tandemové umístění motorů dává šanci v pohodě letět i na jeden motor. Malá plocha křídla spolu s nebezpečím přelomení trupu mě ale odradily. Nakonec zvítězila varianta s motory vedle sebe. Po dlouhém hledání  je předloha nalezena a může se malovat a řezat. Schválně kdo podle fotek předlohu pozná.   Helmík chtěl vícemotoráka už dříve. Radostně si ode mne vzal výřezy a utíkal domu brousit a lepit. Zálet je naplánován na víkend. Počasí vychází parádně. Oba dvoumotoráky nachystány. Helmík už dokonce stihnul model i nabarvit. Já zatím zůstávám u bílého nenabarveného modelu a baterky provizorně upevňuji jen lepící páskou abych mohl případně doladit polohu těžiště. Tak jdeme startovat. Odhazuji Helmíkův stroj a pozoruji let. No let, je to spíš boj se živlem, ale ustál to a hlásí že je éro hodně jedovaté na výškovku. Přistává a zmenšuje výchylku. Pro jistotu ji zmenšuji i na svém stroji, ale jak se později ukáže byla to zásadní chyba.
Jdu na start. Lehce trimuji a éro letí celkem slušně. Zatáčím, stahuji plyn a chci doklouzat k zemi. Ale ouha, model přechází do střemhlavého letu a přistává úplně jinde než jsem chtěl. Posbíral jsem součástky, baterky a pro dnešek stačilo. Zdá se, že dát motory do nuly nebylo to pravé ořechové. Tak se vracíme k Helmíkovu stroji a pro jistotu motory přiměřeně vyosujeme dolů. Éro se stává hodnějším a dokonce mi Helmík nabízí abych ho zkusil řídit. Abych neurazil beru do ruky rádio a letím. Opravdu se chová lépe a ve vzduchu pěkně sedí. Jak si tak poletuji rozmýšlím zdali to celé byl dobrý nápad. Najednou ale cítím, jak éro přechází do spirály. Rychle stahuji plyn. Helmík něco radí, ale neposlouchám ho. Mám plné ruce práce s řízením když se snažím let vyrovnat. Přecházím do střemhlavého letu. To mi jde. Přistání je trochu tvrdší. Běžíme k éru. Kupodivu nejsou vidět žádné škody. Jen se obávám jestli jsem neupekl regulátor. Motory jsou vlažné, ne horké. Ani z regulátoru se nekouří. Vše funguje jak má. Důvodem havárie bylo vybití jedné baterie takže jeden motor vypnul. Dvoumotorák zkrátka vyžaduje jiný přístup. Oba začínáme tušit, že cesta na bednu s tímhle érem bude trnitá. Dvoumotoráky odkládáme a k dalším letům startujeme s klasickými jednomotoráky. Navazujeme stuhy a jdeme do boje. No to je ale radost jak éra parádně létají. Je úplné bezvětří a tak létáme na pohodu pěkně blízko. Počty seků jsou tak nějak vyrovnané. Najednou se ozvala rána a jsem bez křidélka. Helmíkova P47 padá k zemi. I když došlo jen k malým poškozením a na závodech bychom normálně letěli dál měníme stroje. Já zůstávám u své oblíbené značky SBD. I když sezóna skončila pár modelů jsem si vyrobil do zásoby. Helmík letí se stařičkým MIGem 3 což s nadšením kvituji neboť boj se stává poněkud jednostranným viz. video na Youtube. Osud MIGu je tak zpečetěn a Helmík jej definitivně vyřazuje ze své letky. Doma mi to nedalo a na dvoumotoráku ještě více vyosuji motory dolů. Při dalším létání se model chová vcelku spořádaně. Mou oblíbenou levou zatáčku umí parádně. Budu si muset se seřízením ještě pořádně pohrát – asi změnit polohu těžiště, možná upravit úhel náběhu křídla nebo použít jiný profil. Každopádně letovými vlastnostmi tohle favorit určitě nebude. Po ostrém přitažení výškovky následuje kopaný výkrut. Budu mít co dělat abych éro zkrotil do zakončení letošní kombatové sezóny které proběhne druhý víkend v listopadu ve Znojemském Modelcity. Uplynulo asi tak 14 dní od posledního létání a napsání předchozího textu. Ledacos se změnilo. Dalšími lety a laděním se utvrzuji ve správnosti volby dvoumotoráku. PZL 37A potřeboval zkrátka více času a ještě pořád je co vylepšovat. Bohužel počasí létání moc nepřeje a přitom zakončení letošní kombatové sezóny ve Znojmě bude co nevidět. Každopádně model svými letovými vlastnostmi naznačuje, že bude plnohodnotným bojovníkem.
Několik technických informací:
Rozpětí 950mm, baterie LiPol 3S1600mAh, regulátory FLY 12A. Regulátory jsou už z výroby bez chladiče, hmotnost každého 9g. Jeden regulátor je připojen na kanál č.1, druhý na kanál č.6. Ve vysílači jsou oba kanály mixovány a ovládány společně ovladačem plynu. BEC jsem nechal zapojen na obou regulátorech, na obou je také nastavena brzda. Průšvih ale je, že ačkoli motory i regulátory jsou stejné tak realita je poněkud odlišná. Při poklesu napětí pohonné baterie vypne jeden motor vždy dříve. Chce to nezmatkovat a ihned vypnout i druhý motor, jen tak se dá bezpečně přistát. Co nemám vyřešeno jsou vrtule. Při použití GWS 7/3,5 je při startu příkon 160W a let je realistický, tzn. pomalejší. Za sedm minut letu je z baterie vybito 1100mAh. S vrtulemi 8/4 nebo 7/6 je příkon obou motorů okolo 300W což už je moc. Ostřihnutím vrtulí nůžkami jsem příkon trochu snížil. Se spotřebou 1400mAh za sedm minut letu ale model stále není žádný dravec.
Letová ukázka moravských strojů na Youtube.

Zbyněk ZBEK Majer

• článek byl publikován na www.epacombat.cz