Hledání "jedničky"

Závody jsou za námi a je na čase spočítat škody. Na jednom éru lehké šramy, ale druhé, po necitlivé opravě, je po smrti. Jsou to zlomené uhlíky, na pár místech přeražený trup, a celé je to slepeno tak, že by se za to nemusel stydět ani malý Jiřík, kterého jsme potkali v Kostelecké Lhotě. S nostalgií beru svého olétaného Dauntlesse a přidávám ho ke skupince cvičných strojů.
Procházím zbylé stroje své letky a vybírám novou jedničku.  Hned taky beru vysílačku, baterky a jdu s ním ven za barák. A hurá do vzduchu. Po pár drobných úpravách a jemném doladění jsem spokojen. Lítá pěkně, drží stopu, v zatáčkách nemá snahu sklouznout po křídle. Je potřeba jen ještě vyměnit motor z vyřazeného stroje, což je dílem chvilky. Venku je ještě světlo a tak zase vše potřebné a honem na louku. Následuje rychle poslední seřízení a už si vychutnávám požitek z poslušného éra.
Jak si tak poletuji, mám chuť trochu potrénovat. Soupeře na souboj dneska nemám a tak se rozhodnu trošku se pocvičit v hledání éra na nebi. Nalétávám nad střed louky a na chvilku kouknu vedle na silničku. Nic se neděje. Vracím zrak k letadlu, srovnávám a nadšeně dokončuji okruh. Tak se to párkrát opakuje, éro dostavám do ruky. Kouknu ještě jednou na oblohu  a co nevidím. Blaník místního aeroklubu. Tak s tímhle jsem se něco nalítal. Koukám se na jeho výšku  a vzdálenost na  letiště, no má to tak,  tak.  Chvilku přemýšlím, zda se pilot potí při počítání dokluzu a v tu ránu si uvědomím, že i já mam své éro ve vzduchu! Tak to sem se zase zpotil já. Rychle se snažím najít svůj stroj, ale už je pozdě. Douglass ve střemhlavém letu míří k zemi. Jsem rád, že sem si stihl aspoň zapamatovat místo dopadu a vyrážím tím směrem. Vrtule na půlky, to se dalo čekat. Vytrhaný uhlíky, no nic moc. Ještě kouknu na motor a vypadá spáleně. Safra, safra… tak tohle nebyl moc úspěšný den. Sbírám všechny trosky a jdu si do dílny pomalu hledat novou jedničku. Cestou si vzpomenu, že mi při lítání pípl mejl, tak se jdu mrknout, co je kde nového.
Píše Ivoš, že se mu dnes za letu rozlomil trup ve dví (v místě rychlé opravy na závodech), ocasní plochy volně vlály na táhle výškovky, a z letadla že je šrot. Je z toho docela rozhozenej a celkově budoucnost své letky maluje dost černě (to jsme momentálně dva).

Ale myslím si, že je potřeba se na to dívat jinak.. V podstatě lze říct, že šlo o novátorský pokus aplikace plovoucích ocasních ploch v kategorii EPA. A nebyl to právě on, kdo v praxi ověřil, že prostým zlomením trupu funkční plovoucí výškovka nevznikne? Při hledání nových řešení je potřeba prověřit všechny cestičky, i ty slepé. S vědomím, že naše vývojové středisko jde mílovými kroky vřed, jdu do dílny vybrat novou soutěžní jedničku…

Zbek

srpen 2011