Boj o Moskvu

ModelCity Znojmo   15.4.2012

A už jsou tady závody, konečně jsem se dočkal. Organizátoři připravili dokonalé podmínky, je zima jako v Rusku…

Původně bylo v plánu, že pojedeme dvěma auty, Helmík v sobotu vezme svého velkého Fw190 na zálet a já pojedu až v neděli. Bohužel člověk míní a příroda mění. Nárazový vítr a deštík nejsou zrovna ideál pro zálet takového krásného stroje.  A tak v sobotu volá, kdy ho v neděli vyzvednu . Narychlo beru do ruky McCreadyho kroužek a pomocí plastické mapy se snažím vypočítat potřebný čas na cestu. Pro jistotu přidám 45 minut, kdybych náhodou jako obvykle zakufroval. A tak v sobotu v 7 hodin ráno vyzvedávám Helmíka. Letadla má už nachystané přede dveřmi ve dvou řadách a tak nalodění je otázkou chvilky. Svižně vyrážíme. Během slabé půlhodiny zjišťuji že jedeme v koloně asi 50 vozů. Po bližším ohledaní s úlevou zjišťuji, že jedu v koloně na první pozici. V tom volají kluci z Prostějova, kde jsme, že jsou na letišti a nikde nikdo. Uklidňuju je, ať chvilku počkají a zrychluji z 65 na 85 Km/hod. Zrychlují i řidiči za mnou a tak v tomhle šíleném tempu pokračujeme dál. Daří se mi je setřást až na odbočce k letišti. Ale to už vstupujeme do vytopené klubovny, obsazené z větší časti klubem z Prostějova. Nastává bouřivé vítání a představovaní, na jehož konci si pamatuji jenom jméno Helmuta Hermana a to jen díky tomu, že jsem s ním dojel. Objednávám kafe a za chvilku už probíráme technologické postřehy ze stavby kombatů. Postupně se klubovna zaplňuje dalšími příchozími piloty a ukazuje se, že to nebude komorní akce, jak to vypadalo podle počtu přihlášek. Čas ale běží a tak Soptík svolává brífing. Tentokrát je trochu delší a důkladnější, mezi 23 piloty je osm nováčků a tak je potřeba připomenout všechna důležitá pravidla. A pak už jen vyhlásit rozlosování a hurá do vzduchu. A už to lítá.

Ivoš Macháň po prvních 38 sekundách letu v prvním kole padá k zemi a jeho éro až příliš připomíná toaleťák vyhozený z pátého patra. Hbitě vyráží na pole, aby se po chvilce vrátil bez letadla s tím, že si to posbírá v klidu, až na to bude víc času. Jeho I-17 byla rozstřelená tak důkladně, že na opravu si bude muset koupit purex v průmyslovém balení. Ještě že mu ježíšek nadělil také malou pásovou brusku Proxona, tak si muže v klidu brousit (tedy když si pořídí dost brusných papírů). Když trošku vychladl, tak šel do auta vytáhnout starýho Miga. Sice trošku brlal, že ho nemá naladěného ve svém přeflashovaném Turnigu, ale něco tam pošudlil a už letěl. Ale jak super! Sem tam sek, a rázem se mu podařilo předlétat i Soptíka. Letěl jsem s ním v kole a ani jsem ho nedokázal seknout. Dělal ve vzduchu tak neuvěřitelné obraty, že uhájil i celou stuhu (na další kolo si pak snížil výchylky na polovinu…).
Ve třetím kole měl neskutečného smolíka Pavel Hofschnaidr. Při lehké srážce se narušila geometrie jeho letounu a tak přistál a běžel pro něj. Bohužel si v ten moment neuvědomil že to co má na hlavě není helma, ale slušivý klobouček. Hlavní rozhodčí si této záměny všiml a pravidla EPA kombatu jsou v takovém případě neúprosná. Anuloval se mu celý let, tím přišel o možnost startovat ve finále a skončil na krásném 12. místě.

Po třech kolech je tu čas oběda a tady jsou odměněni piloti, kteří poctivě nahlásili svoji účast dopředu na internetu.  Malý bonus v podobě výborného guláše, zatímco ostatní si musí vystačit s klobáskou.

Po dobrém jídle proběhlo, v mírném útlumu s přeplněnými žaludky, příjemné finále. Ve finále se rychle ztratily stuhy, jako vždy když se dravci slétnou na kořist. Mám na křídlech pár kousků a to je výzva pro Pada. Bohužel místo stuh seká moje kormidla a dělá z Dauntlesse bezocasý letoun. Chvíli sice ještě tahám za páčky ale na trajektorii zbytku éra se to nijak neprojevilo. Během chvilky je závod ukončen a já si jdu posbírat, co jiný nadrobil.

Pro zájemce byla ještě vyhlášena soutěž Dogfight. Těšil jsem se, že si zalítnu proti Me 163 Pavla Hofschnaidra. Létal krásně, jako originál a byl Helmíkovu Dauntlesu důstojným soupeřem. Bohužel se mu podařilo Kometa zarýt do země a tím se Helmík dostal spolu se mnou do finále. Tam jsem měl více štěstí zase já.

Ani jsme se neohřáli a už je tu závěr dnešního lítání. A s ním i vyhlašování vítězů. Ukazuje se nelítostná krutost bojů o Moskvu. Po čtyřech hodinách vzdušných soubojů je z 23 pilotů, kteří odstartovali, 18 sestřelených nebo nezvěstných. Zničených a poškozených strojů nepočítaně. Přežijí jenom ti nejlepší. Že se vítězem stal Pad, to už dneska snad nikoho nepřekvapí. Co ale překvapilo, bylo krásné třetí místo Lukáše Krevňáka. Byly to jeho třetí závody a už poráží staré harcovníky. Však také na diplomu měl nápis „Letecké eso“.  Měl jsem to štěstí, že jsem vmáčkl mezi ně.

Kristýna Vašicová dala tentokrát přednost učení, před létáním ve Znojmě (to nechápu) a tak v kategorii Girl startovala pouze Jana Vašicová. Ráno se teprve učila lítat ve větru, ale musím uznat, Karel ji to naučil parádně. Umístila se v první desítce a je vidět, že plzeňákům to prostě lítá.
Svůj kalich hořkosti si nakonec vypil do dna Soptík, když v podstatě rozbil celou svoji letku.
Ikdyž bylo celý den pod mrakem a počasí nám párkrát pohrozilo deštěm, nakonec vydrželo a nezbývá než si říct, super akce, ahoj příště.

Zbek