Polikarpov I-17

Postupem času jsou už některé typy letadel z druhé světové války natolik rozšířené a okoukané, že je potřeba sáhnout do archivů a oprášit něco méně známého. Zaujalo mě letadlo, které sice samo o sobě do bojů 2. světové války nezasáhlo, přesto její průběh (zejména na východní frontě) významně ovlivnilo. Mám na mysli Polikarpův I-17.

Dokonce i náš VŘS (velitel řezacího stroje) nad touto volbou zajásal a hned začal přemýšlet, jestli mu jeho sedm nových SBD bude na tuto sezónu stačit nebo jestli by si neměl 2-3 Išáčky říznout... těžká volba, vůbec mu to nezávidím :))

Šlo o dolnoplošník smíšené konstrukce, v prosinci 1935 poprvé vzlétl nový prototyp CKB-19, vojenské označení prototypu bylo I-17. V únoru 1936 dosáhl Čkalov rekordní rychlosti 503 km/h, u zdokonaleného I-17bis byl poprvé zamontován kanon ŠVAK mezi válci motoru střílející dutou hřídelí vrtule. I-17 se měl v létě 1936 podrobit státním zkouškám, zasáhla zde však řevnivost mezi sovětskými konstruktéry. A. N. Tupolev nepodepsal předávací protokol, jako důvod uvedl chybějící měření I-17 v aerodynamickém tunelu. Zároveň coby náčelník CAGI odmítl tyto zkoušky z důvodů vytížení uskutečnit dříve než v polovině roku 1937. Náčelník NII VVS (vědeckovýzkumný ústav) N. Bažanov poslal koncem roku 1936 žádost na NKOP (ministerstvo) o urychlené provedení zkoušek, jediného čeho ale dosáhl bylo jeho zatčení a poprava v polovině roku 1937. Na jeho místo je jmenován jeden z šéfpilotů Tupoleva, A. Filin
Zkoušky začínají až koncem roku 1937 a probíhají po celý rok 1938, jejich jediným výsledkem bylo zdokonalení a odzkoušení uložení kanonu mezi válci motoru. Toto řešení je posléze použito u nových strojů konkurenčních kanceláři, navíc stroje byly přemístěny do závodu č. 301, kde jej studovali mladí konstruktéři Jakovlev a Lavočkin.

Po krátké pauze se projekt I-17 opět rozbíhá... připravuje se prototyp

20.6.2010 Zbyňďa spustil do výroby první dva prototypy... výřezy jsou hotovy a nic (tedy kromě mých enormě pomalých stavebních postupů) nebrání tomu, aby se na obloze objevil nový typ stihačky. Na první pohled to podle plochy křídel vypadá na svižnější éro, ale nechame se mile překvapit...

Jak se dalo předvídat, moje výřezy zdobí skříň, zatím co Zbyňďa na nich pilně pracuje (ikdyž má stále pochyby, jestli se nějaké éro může kdy vyrovnat jeho SBD)

10.7.2010  A Zbyňďa hlásí hotovo, zalétnuto, připraveno k boji...  První dojmy ze záletu daly hned i odpověď na otázku, která celou dobu stavby visela ve vzduchu...  Může nějaké éro být stejně dobré (ne-li lepší) jako Douglas SBD Dauntless, který má Zbyňďa ve výzbroji?

A odpověď zní ANO!!! Svižné éro, které v utažených zatáčkách sedí jako přibité a neztrácí rychlost.  Tak tohle bylo vykročení správným směrem...

14.8.2010 se I-17 zúčastnila bojů u Brna a obstála!!! Dobře to ten Polikarpov vymyslel. Obratný a rychlý letoun se bez sebemenších problémů směle postavil Mustangům z konce druhé světové války a byl jim minimálně rovnocenným soupeřem. Éro dostane noý, teď uz vojenský, kabátek a vzhůru do dalších bojů vzdůru, vzhůru pro nová vítězství :)

28.8.2010

Po úspěšném prototypu I-17 se ukazuje i první sériový kus tohoto letadla.

Je samozřejmě ze Zbyňďovy dílny (mě to bude trvat ještě aspoň rok) a je to opravdu ostrý bojový stroj. Přestože se I-17 jeví jako dobrá volba a letový projev je skvělý, má jednu (pro některé jedince zásadní) chybičku... má jenom dvě barevné verze - čedveno-modrá pro prototyp a zelená (možná dokonce hnědá) pro frontu. A to je na hony vzdáleno žlutým křídlům Douglas Dauntless SBD. Proto se nad výrobními linkami I-17 stahují mračna a mezi zasvěcenými se začíná proslýchat název nového éra... Curtiss SB2C Helldiver

1.10.2010

Tak už i můj stroj I-17 od dnešního dne brázdí vzdušný oceán. A je to mazec :)  v kllasické zelené sice nemá žádné parádičky, ale to jak lítá to bohatě vynahradí...  SUPEEEER!!!